Falešný hráč

Waldemar Matuška

BmJsou tóny,kterG#é se ztrácejí
Bmkrátce, krátce Fzní,
má Bmláska pláče a G#zdá se jí,
že Bmuž mě F#nevěFzní.
Jsou F#tóny, Bmkteré se D#mozvou a
D#m7nedozní, Hzní G#mvážně F#krátC#7ce,
má F#láska Bmpláče a D#mje z toho
D#m7nervosní, Hříká, G#mže jsem F#zrádF7ce.
Ta Bmdívka nejdřív mě G#spoutala
jak Bmvězně v náruFčí
Bmteď je beze mne G#zoufalá,
snad Bmjí to F#poG#u_Bmčí.
Snad utiD#ší F#kráFsný Bmpláč,
až pochoD#pí, F#že Fjsem Bmhráč.
Já blázen o její lásku hrál
hru mírně hazardní
a pak jsem o výhru málo stál,
jen málo, jen pár dní.
Já hrál jsem, přiznám se, malinko falešně
né právě správně
a když jsme jednou šli za město na třešně,
líbal jsem jí v trávě.
A tam se z ní stala má milá,
na krátko, krátko jen,
i když mě svou vůní zmámila,
já byl spokojen.
Snad utiší krásný pláč,
až pochopí, že jsem hráč.
Jsou tóny, které se objeví a dlouze, dlouze zní.
G#Má Bmláska pláče a G#zdá se jí,
že Bmzas mě uG#Bmzní.
Ví, že jsem D#jen F#Fdný Bmhráč
a zvítěD#zí F#kráFsný Bmpláč.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:12:54.72+00:00
Výsledky hledání: